Stačí se rozhodnout a jít za svým snem

05.01.2022

     Sociální cítění mě vždy vedlo několika směry. Nakonec jsem se však rozhodla své síly zacílit do jedné oblasti, která mi dává velký smysl a věřím, že konkrétní pomoc konkrétním lidem zmůže více, než tříštění a troušení tu sem, tu tam.

     I když jsem se před porody cítila jakžtakž zajištěná a uměla jsem si na sebe vydělat, po nich jsem měla strach z toho, jestli budu mít dost peněz. Přestože jsem si předtím uměla vyšetřit čas na sebe, pak to bylo o dost obtížnější a přirozeně jsem se dostávala na poslední místo v žebříčku " co ještě musím udělat". I když předtím jsem měla fůru kamarádek a známých, začala jsem trochu třídit- kdo má děti, kdo nemá děti, kdo nemá děti a nemá rád děti, kdo nemá děti a děti aspoň trochu může...

     Tak jsem si v tom trochu lítala ode zdi ke zdi a za nějakou dobu jsem zjistila, že věci nejdou podle mých představ a že potřebuji vše uchopit jinak. Cítit se jako žena, ne jen jako matka, postavit se na vlastní nohy. Nicméně vše bylo nějaké krkolomné a rychlé a život mi utíkal jinam, než bych chtěla.

     Takhle jsem to měla celkem dlouho. A žila jsem tak nějak napůl. Říkala jsem si, jojo, to udělám až.....děti budou chodit do školy, tamto až budu mít víc peněz, tohle až budou děti větší....Ale pak mi došlo jedno. Když budu stále na něco čekat, nedočkám se nikdy.

      Už vím, že jsem čekala zbytečně dlouho. Spousta věcí mi utekla. To, v čem jsem byla dobrá a silná, najednou uměli všichni. Navíc se dovedli prodat mnohem lépe, než já. Několikrát jsem si prošla kolečko frustrace-naděje-skoro cíl-úspěch menší než očekávání- frustrace. Nedělej stejné chyby jako já. Jdi do toho se vší vervou a vidinou Tvého snu.

     Vždy jsem si přála najít práci, která by mě bavila a naplňovala a která by měla smysl. Tedy pokud možno pomáhala potřebným. Protože právě to mě dělá šťastnou. Takže je to vlastně i lehce sobecké:-).  A teď díky osudu můžu říct, našla jsem ji! 

     Stále jsem maminkou, stále jsem partnerkou a také jsem stále ženou, která se zbavila balastu v podobě vnitřního přesvědčení, že se musím všem zavděčit a být se všemi zadobře; ženou, která se nebojí být ženou; ženou, která už nepotřebuje uznání a pochvalu. 

      Každý střípek života měl a má svůj smysl a je to skvělé se tak nějak vnitřně zase osvobodit. Ale přiznávám, chvíli mi to trvalo.